Českobrodský kostel Nejsvětější Trojice
Kdysi utrakvistický kostel Nejsvětější Trojice, konfiskovaný po Bílé hoře církví římsko-katolickou, byl do užívání Českobratrské církve evangelické předán díky úsilí předsedy českobrodské kazatelské stanice ČCE b. Jaromíra Vlčka (1887-1966) v říjnu 1951. Po stavebních úpravách kostel znovuvysvětil kšelský farář Blahoslav Černohorský na Svatodušní neděli 24. května 1953.
Areál kostela Nejsvětější Trojice v Českém Brodě se nachází v parku – „Jiráskovy sady“ v Jungmannově ulici.
Kostel – článek b.f.Jana Štefana, publikovaný v Českém Bratru přesně formuluje zásadní fakta o našem kostele: „ Původně utrakvistický kostel Nejsvětější Trojice z roku 1560 obdržela kazatelská stanice sboru ve Kšelích od arcibiskupské konzistoře římskokatolické církve v r.1951. V Létech 1951 – 1953 a 1974 – 1983 byly podniknuty rozsáhlé opravy a úpravy celého areálu kostela, podruhé za vedení faráře J.P. Štorka a prací architektů ing. K. Poličanského (hlavní projekt) a ing.J.Trnky (interiéry a detaily). V novém uspořádání bohoslužebného prostoru se projevil návrat sboru, nyní již českobrodského, k tradicím církve apoštolské a reformační. K.Barth a P. Tillich svorně považovali za ideál protestantské chrámové architektury kruh, resp.půlkruh. V presbyterní církvi patří presbytář (kněžiště) celému Božímu lidu. Odstranili jsme rozdíl mezi dvěma oddělenými prostorami, prostorem posvátným (sakrálním), kde farář jako na jevišti slouží bohoslužbu a kam ostatní proniknou pouze při křtu nebo večeři Páně, a prostorem světským (profánním), kde laici jako v hledišti naslouchají či přihlížejí bohoslužebnému dění. Farář i laici, slovo i svátost patří do jednoho jediného prostoru, do jehož středu vždy znovu vstupuje vzkříšený Kristus. Sbor co nejtěsněji sepjal Slovo zvěstované a viditelné a obnovil vysluhování večeře Páně každou neděli. Všeobecné kněžství Božího lidu se rozhodl zviditelnit aktivním podílem členů sboru na bohoslužbách. Farář káže a předsedá vysluhování, laici ze svých míst v apsidě čtou Písmo a modlitby a pomáhají u stolu Páně. Bohoslužba spojuje prvky tradiční s prvky novými, liturgické bohatství staré církve se spontánní tvorbou dneška. Lid Páně tak žije na cestě k Božímu království, vynášeje z pokladu Písma a tradice otců a bratří věci staré i nové.“
Historie a popis kostela Nejsvětější Trojice v Českém Brodě
Kostelík Nejsvětější Trojici vystavěla městská rada v letech 1560–1562 pro nový městský hřbitov, který sem byl přenesen od farního chrámu sv. Gotharda na náměstí. Nevíme už, jaké důvody vedly tehdejší radní k tomuto kroku, možná jen nedostatek místa okolo farního chrámu. Bylo to však jistě rozhodnutí osvícené, neboť hřbitovy vypověděl za městské hradby s konečnou platností až Josef II. o více než 200 let později. Navíc jde o jeden z nemnoha renesančních kostelů v naší zemi, kde renesance poznamenala spíše tvář světských staveb. V renesanční chrámové architektuře se navíc ze setrvačnosti udržela řada gotických prvků, např. lomené oblouky oken a portálů, což lze pozorovat i na tomto hřbitovním kostelíku.
Je to malá obdélníková stavba s trojbokým presbytářem, dlouhou 19 a širokou 9,8 m. Loď je kryta omítnutými prkny, která napodobují valenou klenbu, presbytář je sklenut pravou valenou klenbou s lunetami nad okny. Vnějšek i vnitřek chrámu jsou velmi prosté. Stavebně byl jeho vzhled změněn významněji jen dvakrát: poprvé roku 1585, kdy k němu byla přistavěna venkovní kamenná kazatelna, a roku 1613, kdy byl kostel zvýšen na současnou úroveň. Architektonicky pozoruhodné jsou pouze dva prvky: portál a zmíněná venkovní kazatelna.
Portál z červeného pískovce je hrotitý, jednoduše profilovaný a nese letopočet 1560. Nad portálem je profilovaná římsa a nad ní prázdná kamenná deska v zajímavém renesančním rámu. Na desce byl patrně nápis, jehož znění neznáme. Pískovcovou kazatelnu postavil roku 1585 kameník Wolf Schulthes z Plavna na náklad bohaté českobrodské sladovnice Marty Valšové. Je postavena ve stylu saské renesance, která do Čech pronikala přes Krušnohoří a ve středních Čechách se projevovala jen vzácně – nejčastěji se tu vyskytovaly právě kazatelny tohoto typu, mnohdy předsouvané před kostel nebo dokonce i do ohradní zdi hřbitovů. V okolí Českého Brodu se dochovaly podobné, ale prostší kazatelny např. v Nehvizdech (1567), v Horkách (1575) a v Čelakovicích (1582).
Kazatelna stojí na čtyřhranném sloupku se lví hlavou, na němž spočívá bohatě profilovaný spodek řečniště vpředu s tabulkou nesoucí nápis WOLLFF SCHVLTES • BILDHAVER • V. PLAVEN. Zleva a zpředu zdobí kazatelnu dva tesané reliéfy, Zmrtvýchvstání a Ukřižování s nápisy provedenými frakturou (gotickým písmem), které jsou volnými parafrázemi pasáží Janova evangelia. Zprava je ještě malý reliéf holubice, symbolu Ducha svatého, který doplňoval původně kalich s hostií, otlučený po Bílé Hoře, opět s nápisem parafrázujícím Janovo evangelium. Kazatelna je zakončena římsou zdobenou akantovými lupeny, pod níž běží ze všech stran nápis: „Letha Panie 1585. Tato kazatedlnice jest dielana nákladem poctivé vdovy paní Marty Walšový a ten pondělí po S. Bartoloměji doko(náno).“
Vlevo od vchodu do kostela stojí pískovcový oltářní stůl, nad nímž býval do 19. století na zdi malovaný barokní obraz Panny Marie Bolestné. Stáří desky nelze určit s jistotou, ale není vylou-čeno, že jde o původní renesanční oltářní mensu.
Areál původního hřbitova byl obehnán zdí, ze které zbyla část, jež dodnes odstiňuje kostel od provozu v Jungmannově ulici. Postavil ji roku 1566 místní kameník Petr. Na východě je zakončena nízkou čtyřbokou stavbou s bedněným patrem a šindelovou střechou. Ta byla před rokem 1571 vystavěna původně jako renesanční kostnice, ale pak sloužila jako zvonice. Ještě začátkem 20. století v ní byly zavěšeny dva zvony, které vzaly za své pravděpodobně v průběhu první světové války.
Kostel byl původně utrakvistický, po bitvě na Bílé Hoře byl zřejmě značně poškozen, ačkoliv i nadále sloužil svému účelu, ovšem jako katolický. O jeho stavu svědčí zpráva z visitačního protokolu arcibiskupské konsistoře z 8. listopadu 1671: „ …Je kamenný a obrácený k východu. Je přikryt z části taškami, z části šindelem, není pokryt celý a uvnitř i zevně potřebuje vybílit. Jeho zdi jsou uvnitř i zvenku poškozené, pobořené a zruinované, hrozí pádem a nebude-li v krátké době kostel opraven, úplně se zřítí…“ Opravy byly provedeny někdy na přelomu 17. a 18. století, ovšem jen velmi skromně. Kostel pak sloužil až do zrušení hřbitova v roce 1899 jako hřbitovní kaple. Roku 1951 jej pražská arcibiskupská konsistoř darovala kazatelské stanici českobratrské církve evangelické v Českém Brodě, založené roku 1903 sborem této církve ve Kšelích. Byl to jeden z prvních evangelických sborů, založených krátce po vyhlášení tolerančního patentu císaře Josefa II. (1781). V letech 1951–1953 byl kostel provizorně opraven, aby mohl sloužit jako modlitebna kazatelské stanice. Roku 1969 bylo sídlo sboru přeneseno ze Kšel do Českého Brodu a kostel i přilehlý areál byly v průběhu 70. a počátkem 80. let zrekonstruovány.
Úpravu exteriéru kostela navrhl ing. arch. Karel Poličanský a úpravu interiéru ing. arch. Jiří Trnka (1975). Tehdy byla postavena dřevěná kruchta nad prosklenými dveřmi, které oddělují předsíň od vlastní chrámové lodi, a do presbytáře umístěn dřevěný osmiboký stůl. Na kruchtě stojí varhany, které pocházejí z mateřského kostela sboru ve Kšelích. Západní strana dochované hřbitovní zdi byla zakončena symbolickou branou, která nyní slouží jako zvonice. Za povšimnutí stojí také nově osazený renesanční náhrobek, jediný, který se dochoval z původního renesančního hřbitova. Patří Evě Valšové (†1582), předčasně zemřelé dceři oné sladovnice, která financovala stavbu venkovní kazatelny.
Areál kostela je dodnes oázou ticha v našem městě a zároveň se jeho majitel, sbor evangelické církve, snaží o to, aby sloužil nejen církvi, ale všem lidem v Českém Brodě. V kostele se pořádají koncerty, recitační odpoledne či večery a příležitostně diskuse s politiky a výraznými osobnostmi veřejného a kulturního života. Budova bývalé zvonice je dlouhodobě pronajata občanskému sdružení Leccos, které nedávno začalo úspěšně pracovat s dětmi, jež nevědí, co se svým volným časem po návratu ze školy i o víkendech. Občanské sdružení získalo formou grantů rovněž finanční podporu, která umožnila provést v roce 2002 nákladnou a citlivou rekonstrukci celé budovy podle návrhu ak. arch. Jiřího Anderleho.
V průběhu let 2003–2005 získal sbor příspěvek 340 000 Kč z Fondu obnovy památek Středo-českého kraje na opravu fasády kostela a zejména na nákladnou restauraci renesanční kazatelny a portálu. Navíc byla objevena při opravě fasády u všech oken kostela ostění z červeného pískovce, jejichž krásu, ukrytou po staletí pod omítkou, se podařilo alespoň na průčelí kostela znova odhalit lidským očím. Ing. Ondřej Lebeda, Ph.D.
Zvonice – (v přízemí bývala márnice a v patře byly až do 1. světové války dva zvony) je třípodlažní čtvercová stavba, v přízemí je sociální zařízení a větší místnost s kuchyňkou, v 1. poschodí vznikla rekonstrukcí klubovna. Budovu využíval ke svým akcím sbor, ale do roku 2016 též občanské sdružení LECCOS, které poskytuje sociální služby pro děti a mládež. Budova zvonice tvoří prostor pro biblické hodiny, malé výstavy výtvarných děl, filmová promítání a další klubové aktivity.
Nová fara – stojí v ulici Za Nemocnicí. Byla vystavěna svépomocí v roce 1970.
Počátky sboru v době Josefa II.

Hřbitov v Kšelích
Založen byl v r. 1844 kšelskými evangelíky jako majetek Evangelické církve h.v. ve Kšelích. Pozemek zakoupili Jan Břečka, mlynář z Bylan a kurátor sboru, a jeho bratr Václav, kšelský hostinský. Hřbitov posvětil kšelský farář Matěj Kubeš, kázal na text Iz 51,6: Pozdvihněte k nebi očí svých, a popatřte na zem dolů. Nebesa zajisté jako dým zmizejí, a země jako roucho zvetší, a obyvatelé její též podobně zemrou: ale spasení mé na věky zůstane, a spravedlnost má nezahyne. Prvním hrobníkem se stal Antonín Straka a svůj úřad vykonával do r. 1878. Prvním pohřbeným byl Jan Kohout z Rostoklat, a to 7. září 1845. Posledním jmenovaným správcem hřbitova byl Jaroslav Kříž z Přistoupimi (pověřen 1922). Jedny z prvních hrobek, (vlevo hrob č.1 a vpravo neočíslovaný hrob) u vchodu do hřbitova, si zřídili bratři Břečkové, aby „byli strážnými zahrady Boží“. Jan Břečka odkázal hřbitovu 200 zlatých s tím, aby s „nimi nebylo nikdy hýbáno“. V r. 1899 byl schválen podrobný Hřbitovní řád, jehož text se zachoval v Kronice.
Přenesení sídla sboru Vzhledem k tomu, že komunistický režim v 50. letech téměř zlikvidoval sedláky ve Kšelích, ubývalo členů sboru i těch, kdo sbor podporovali. Sborový život se postupně přesouval do města – kazatelské stanice Český Brod. Postupem času se ukázalo, že poloha Českého Brodu je výhodnější (více obyvatel, vlakové i autobusové spojení …) Očekávání mnohých, snad již od poloviny XIX století – přenesení sídla sboru ze Kšel do Českého Brodu se dovršilo 1.1.1969. V Českém Brodě byla o vánocích 1971 obydlena nová fara, areál kostela byl zrestaurován. Objekty ve Kšelích byly prodány.
Seznam kazatelů tolerančního sboru ve Kšelích přeneseného r. 1969 do Českého Brodu
2010 – Marek Pompe Lukášek
Varhany

|
|