FS ČCE v Českém Brodě

Mk 1,9-15 (neděle 18.2.2023)

Z přečteného úseku Markova evangelia připomenu na začátku to, co křičí ten démonem posedlý člověk v kafarnaumské synagóze:

Co je ti do nás, Ježíši Nazaretský?

 

Možná jste ze zpráv nebo sociálních sítí zaznamenali, jak pořídil (či nepořídil) ministr Vít Rakušan v Karviné. On tam zajel v rámci své předvolební kampaně, kterou, jistě s pomocí svých poradců, nazval „Debata bez cenzury“.

Kdo nic předem nevěděl a v pondělí podvečer zašel na pivo do tamní restaurace zvané Centrum, se asi dost podivil. Ministr vnitra a místopředseda vlády si vzal do ruky mikrofon a bavil se s lidmi, kteří tam už na něho čekali. Respektive, snažil se o to. Protože oni na něho dost nahlas křičeli. Tykali mu, uráželi ho, byli vulgární. Hulákali, aby hned podal demisi a okamžitě odešel. Co je to do nás, panáčku z Prahy? Vždyť ani neumíš správně skloňovat slovo Karviná. Co sem mezi nás lezeš?

Na videu celá událost vypadala dost hrozně. Nicméně, pan ministr z pivnice neutekl, snažil se hrubé slovní výpady svých oponentů vydržet. A pak po skončení si prý s některými z nich dal na baru panáka na usmířenou.

 

Něco podobného zažije Ježíš v synagoze. Nepřichází se pohádat nebo někoho psychiatricky nemocného vyléčit, to jeho původní záměr není. Chce vyučovat, vyprávět o něčem novém a dobrém, co lidé v Kafarnaum zatím ještě nikdy neslyšeli. Evangelista tu nerozebírá, co přesně Ježíš účastníkům shromáždění onoho sobotního dopoledne říká. Ale my to víme, protože jsme to četli zde minulou neděli: Přiblížilo se království Boží.

Což je rozhodně dobrá zpráva. Stojí za to, aby byla šířena, aby se ji lidé dozvěděli. Poněvadž je-li pravdivá, pak takové hodnoty, kterých si vážíme, i když se o nich někdy stydíme nahlas mluvit, mají smysl a mají budoucnost: ohleduplnost, láska k bližnímu, věrnost, upřímnost, laskavost, pohostinství, důvěra, naděje. Tomu všemu se lidé možná vysmívají, ale v blízkosti nebeského království to vše dává ten nejlepší smysl.

 

Jenomže pak se to zvrtne. Evangelium, ta nejlepší ze zpráv, které Bůh pro člověka má, naráží na odpor. A to na odpor nikterak malý. V modlitebně se vyskytne člověk, který o nové učení syna tesaře z Nazareta vůbec stát nebude. Ba naopak, jeho slova považuje za velice nebezpečná a proto nepřijatelná. Křičí, co mu hrdlo stačí: Co je ti do nás? Proč sem chodíš? Tady u nás na tebe nikdo nečeká. My tě tady nechceme, vrať se domů. Přišel jsi nás zahubit.

 

Ekumenický překlad, ze kterého čteme, celkem trefně o nepříčetném křiklounovi dodává, že je posedlý. Bible Kralická tlumočí doslovně, že má ducha nečistého. S tím už dnes nevystačíme. Na démony věří asi jen málokdo. Což neznamená, že by vymřeli a žádná démonie že neexistuje. Jen jí dnes říkáme jinak. Právě to slovo posedlost se k tomu dobře hodí a jemu rozumíme. Protože ty nehoráznosti, které nás ohrožují a obtěžují, ty začasté nepáchají lidé vyloženě duševně choří či nevzdělaní. Ale naopak lidé jinak celkem hbití a schopní. Jen prostě něčím silně umanutí, jakoby něčím posedlí. A to tak, že ve svém tunelovém vidění kolem sebe nespatřují nic jiného. A tak proti sobě jdou až na krev ekologisté a antiekologisté. Zastánci a odpůrci imigrace. Držitelé zbrojního průkazu a ti, kteří by celý národ chtěli úplně odzbrojit. Aktivisté hnutí LGBT a konzervativní zastánci tradiční rodiny. Antisemité a nekritičtí zastánci Izraele. A tak dále a tak dále. Ti všichni na demonstracích a v on line diskusích křičí: Co je vám do nás? Táhněte, odkud jste přišli. Démoni nevymřeli.

 

Ježíš přichází do synagogy, aby učil, v klidu a míru. Místo toho musí čelit útoku posedlého člověka. Situace se eskaluje, je to buď anebo. Buď vyhraje nebo prohraje. Tady remíza není možná. A tak najednou máme před očima Ježíše ne jako měkkého a sladkého beránka, nýbrž Ježíše rozhorleně bojujícího, spravedlivě rozhněvaného. Někoho, kdo se umí zásadně vzepřít a protivníkovi pohrozit. Evangelista to neříká přímo ale umím si představit, že také Ježíš jako zkušený exorcista zvýší hlas a zakřičí: Umlkni! Vyjdi z něho!

Když zapojíme svou představivost, uvidíme následně scénu přesně tak, jak ji líčí Bible kralická: I polomcovav jím duch nečistý a křiče hlasem velikým, vyšel z něho.

 

Uf, to bylo o fous. Ale veliké vítězství, to rozhodně. Všichni se tomu diví a žasnou a ptají se jeden druhého, co to má znamenat. Ten učitel, co přišel odněkud až z Nazareta, umí rozhodně víc, než jsme si původně mysleli. To jeho nové učení je zvláštní. Je plné síly a autority. Určitě to není nauka vyčtená z knížek.

 

Údiv je rozhodně na místě. O to víc, když stočíme svůj pohled na toho, kdo byl na hlavu poražen. Jak to vlastně dopadlo s tím křiklounem? Leží zbrocený potem a zkroucený smrtelnou křečí na dlážděné podlaze kafarnaumské synagogy? Nebo zbaběle utekl z města a jen se po něm zaprášilo? Ale ne, chyba lávky. Vítězství evangelia má svá pravidla a těch se drží. Jedním z takových je zásada od sebe odlišit hřích a hříšníka, nemoc a nemocného. Ten muž, který Ježíše obvinil, že je přišel zničit, ten se nemusí dát na útěk. Ježíš ho nepřišel zahubit, ale zachránit. Sousední evangelista Lukáš pro jistotu k Markovu vyprávění přidává uklidňující větu, že zlý duch z posedlého muže vyšel aniž mu uškodil.

 

Takže co je ti do nás, Ježíši Nazaretský? Proč tvé nové učení plné moci doléhá přes ta staletí až k nám do Karviné, do Brna, do Prahy, do Brodu Českého, Železného i Uherského? Proč se jen od nás nenecháš zastrašit, vyhnat, zatlačit? Proč k nám znovu a znovu přicházíš na stránkách Bible, v kázáních Husových i Luterových, v básních Zahradníčkových i Holanových, v obrazech Lukase Cranacha nebo Jana Zrzavého? V hudbě Bachových kantát či varhanních dílech Petra Ebena? Proč nás, Ježíši, nenecháš v klidu? Můžeš nám to povědět?

 

Snad ano, milí zlatí, snad ano. Jen si poslechněte, co o mých důvodech stojí v závěru Markova evangelia: Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen. Anebo se podívejte do třetí kapitoly evangelia podle Jana, co se tam říká nejen Nikodémovi: Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen.